Patagonie - trek na koci světa

Snažím se usnout. Jsme v tábořišti pod legendární skalními věžemi Torres del Paine, které dali jméno i celému národnímu parku. Něco jsem už nacestoval a v horách se taky netoulám poprvé, ale takový silný vítr? Je to normální? Vítr se opírá do stromů nad námi tak drasticky, že v mé mysli se to jeví jako otázka času než spadnou přesně na nás. Vítr do stanu naráží jak kdyby do něj někdo bušil pěstmi. A to jsme jej pečlivě stavěli v zátiší. Přemýšlím co dělat...kdyby bylo světlo, vidím nejistotu i v očích vedle ležícího Davida. Pak se vše na chvíli utiší.

"Tak to je v poho" vtipkuju směrem k němu..."to už asi bude klid"...

Prásk! Tropiko stanu se prohne a zaduní. Jako by někdo na stan z metrové vzdálenosti vylil vší silou celý kýbl vody..."co to bylo ku...? To tady jako tak prší?!"

Ano...to tady tak prší a večer takhle fouká! Vítejte v Patagonii zelenáči!

První noc v NP Torres del Paine byla pro nás malým očistcem. Zažít takové počasí, které je zde v noci běžné, se moc s těmi, které obvykle trávíme v horách našich geografických šířek, srovnat nedá. Většina nocí je podobných. Někdy dokonce i tyčky od stanu vás díky síle větru a sklonu stanu hladí ve spánku po tváři. Ve "spánku" je však slovo trochu troufalé. Máte zavřené oči, v hlavě lítá tisíc myšlenek, jen stále ta únava ne a ne překonat dunění větru. Ráno vás však, pokud máte štěstí, překvapí pěkné počasí. Cestou k řece pro vodu občíhnete jak některé stany nebyly odolné tak, jako ty vaše. Pár polámaných tyček a roztrhaných plachet ještě žádného trekaře nezabilo. Ale co, teď je krásný den a do večera ještě daleko. Sbalíme se a vyrážíme za dalším dobrodružstvím, o které zde opravdu není nouze.

Zní to jako klidná dovolená v Chorvatsku? Nezní. Trek v Patagonii totiž není jako dovolená na pláži a před cestou je dobré vědět, proč ji chcete absolvovat? Za mě můžu napsat toto: Protože ačkoliv putujete v jednom z klimaticky nejdrsnějších národních parků na světě, patří zároveň k těm nejkrásnějším! Kdo jej viděl alespoň v trochu "příznivém počasí" mi dá za pravdu. A kdo jej neviděl a fotky jsou mu málo, měl by se přesvědčit.

NP Torres del Paine se nachází v jižním cípu Chile, a na západě na něj navazuje argentinský NP Los Glaciares. Ledovcem je vlastně i spojen. Na argentinské straně je nejznámější Perito Moreno, na té chilské pak ledovec Grey. Ledovec je neustále v pohybu a obrovitánské masy ledu padají z výšky několikapatrové budovy do vody s patřičným hlomozem a majestátným zaduněním. Kdo má chuť, může se k ledovci přiblížit na mořském kajaku. Možnost půjčení zde je. Ostatně variant je zde více. Můžete si NP projít za 5 dní ve známé trase dvojitého W, která je kombinací treku na těžko s túrami na konec tří ledovcovýh údolí a zpět. Na konci treku pak přeplujete na katamaranu jezero Peohé po hladině tak modré, že vám nikdo neuvěří, že jste fotku neupravovali. Nezapomenutelná kulisa masívu Paine Grande vás v němém úžasu při plavbě umlčí. Když máte více času, je možné obejít masívy hor dookola za 7-8 dnů. Trasu můžete také absolvovat v sedle koňě se spaním na chatách, jen trochu více šetřete. Ještě jsem vás nezaujal? A co třeba možnost vidět díky klimatu a obtížnosti nejdrsnější horolezecké stěny světa v podání Torres del Paine, které se tyčí 2km kolmo nad vás! Nebo můžete plakat dojetím nad nádherou, kterou příroda kolem vás stvořila, pozorovat Kondory, pít vodu jen tak z řeky nebo si prostě užívat, že žijete ve vašem snu. A víte co na ten noční vítr platilo nejlépe? Odrůda červeného Carmenére v krabici spojena s únavou a pocitem štěstí. To už pak se spánkem problém není.

Kdyby vás k tomu zajímalo více a chtěli si domluvit cestopisnou přednášku o Patagonii a Ohňové zemi, napište mi.